Důležitost vody a soli

Důležitost vody a soli

Důležitý prvek našeho těla - voda. Naše tělo obsahuje od krku dolů 75% vody, od krku nahoru je to 85% vody.

Denně odejde z našeho těla přibližně 1,5 litru moči, asi 0,5 litru odejde přes kůži pocením, přes tlusté střevo asi 300 ml, plíce vydýchají asi 200 ml

To je průměrná denní ztráta 2,5 l vody

To znamená, že každý den musíme vypít minimálně dva litry čisté vody, dalšího půl litru přijmeme v podobě zeleninový šťáv nebo jídla které jíme.

Neexistuje žádná jiné řešení.  

Prvním příznakem chronické dehydratace těla,  je ztráta pocitu žízně.

Pokud máte tělo dobře zavodněné a několik hodin nebudete pít, dostanete žízeň, ale člověk, který je chronický dehydratovaný tento pocit žízně ztrácí.  Navíc dochází ke ztrátě slin. Toto se velmi často děje u starších lidí, kteří pitný režim nedodržují.

Pokud máte v ústech málo slin které jsou antibakteriální, může se stát to, že se zvyšuje kazivost zubů, protože mikroby rozežírají zubní sklovinu. 

Vždy se lidi ptám, kolik vypijí čisté vody za den. Často dostávám odpověď, že nepiji z důvodu - protože jim natékají nohy, nebo že potom pořád musí chodit na toaletu. 

V tu chvíli nám to dává odpověď, že se voda nedostala dovnitř buněk!

Membrána okolo buňky se skládá ze dvou vrstev s malými póry pro komunikaci jádra s okolím.

Uvnitř buňky je koncentrovaný vodní roztok různých látek cytoplazma, jádro DNA,  jsou tam malé mitochondrie, které jsou elektrárnou naší buňky.

Toto je místo kam se potřebuje dostat naše voda, sůl a výživa. 

Pomocí mikroklků, na stěnách našeho střeva se voda dostává dovnitř těla a do buněk.  K tomu nám napomáhá sodík. Je to další, třetí nejdůležitější prvek našeho těla hned po kyslíku a vodě.

Určitě jste slyšeli spoustu názorů jak je sůl škodlivá. Tak jak to tedy je?

Do těla sodík potřebujeme přijmout ve formě ve které se nachází v přírodě.

V přírodě se nachází v mořské vodě, zde obsahuje 92 různých minerálů, je to vlastně fyziologický roztok. 

Jedná se o stejný poměr minerálů, který se nachází v našem těle.

Francouzský biolog a fyziolog René Quinton v době před první světovou válkou, podával nemocným lidem na spoustu zdravotních potíží speciálně upravenou mořskou ,,plazmu“. Mluví se zde o mořské vodě nazývanou Quintonova plazma.

Doplněné minerály z mořské vody v celém širokém složení pomáhali v mnoha zdravotních potížích od ekzému až po rakovinu. Díky válečnému stavu byl tento výzkum ukončen.

Kuchyňská sůl kterou dostaneme v obchodě obsahuje pouze dva minerály a to sodík a chlór, který se chemicky vybělí a pak se k nim přidá hliník, aby sůl byla pěkně sypká.

Některé soli obsahují protispékavé látky, nebo dextrózu - škrobový cukr. 

Jiné prošly tepelným zpracováním a byli zbaveny přirozeného obsahu minerálů. Tato sůl je velmi nebezpečná a přispívá ke kornatění cév. Způsobuje vážné problémy a nerovnováhu v těle, zabíjí chuťové pohárky. Způsobuje i vysoký krevní tlak. Ukážeme si jak.

Nejvíce koncentrovaným minerálem uvnitř buňky je draslík, nejvíce koncentrovaný minerálem mimo buňku je sodík. 

Lidé kteří hodně solí běžnou kuchyňskou solí a mají nedostatek draslíku, mají v tu chvíli špatnou rovnováhu mezi sodíkem a draslíkem. 

Hodnota sodíku je příliš vysoká a hodnota draslíku je příliš nízká. Díky difúzní osmóze, přichází nadbytek sodíku z mezibuněčného prostoru, dovnitř do buňky. 

Zvýšená hladina sodíku roztáhne buňku. Buňka se zvětší a způsobí vysoký krevní tlak.

Takovému  člověku bude doporučeno, aby omezil sůl. Takže přestane solit. Hladina soli v buňce klesne pod úroveň a buňka se opět zvětší. Vysoký tlak tedy zůstává. Problém je, že člověk přestává solit.

Chlor obsažený v soli, je ten chlor, ze kterého je vytvořená kyselina chlorovodíková v žaludku. Důležitá látka pro trávení bílkovin. Dieta bez soli způsobuje zažívací potíže,  protože bez chloru netvoří kyselinu chlorovodíkovou. 

Máme zde dva extrémy, první extrém je kuchyňská stolní sůl a strava bez soli, druhý extrém.

Vše v našem těle je slané - slzy, sliny, krev, moč. I miminka v bříšku plavou v mořské vodě. Plodová voda má totiž stejnou rovnováhu jako mořská voda. Sůl tedy nutně potřebujeme.

V membráně buňky jsou sodíkové a draslíkové pumpy, které neustále pracují, aby udrželi rovnováhu sodíku a draslíku, v buňce i mimo buňku. 

Tuto rovnováhu může narušit příliš velký příjem sodíku a hodně nízká hladina draslíku.

Jaké je tedy řešení?

Keltská sůl - ručně sbíraná sůl z keltského moře, obsahuje 82 minerálů. Zbývajících 10 minerálů se ztratí odpařováním. 

Keltská sůl obsahuje tři druhy hořčíku. Síran hořečnatý, chlorid hořečnatý, bromid hořečnatý.  

Díky tomu je tato sůl vlhká, protože molekuly hořčíku prahnou po vodě. 

Kdekoliv je hořčík tam je nasávána i voda. Je to také jeden z důvodů proč užívání hořčíku uvolňuje svaly a pomáhá s hydratací. 

Když si dáte do půl litru vody půl kávové lžičky keltské soli, doplníte nejenom minerály, ale hlavně dostanete vodu do buněk. 

Je zdokumentováno, že nejrychlejší způsob jak hydratovat dehydratované tělo je, dát si keltskou sůl pod jazyk a zapít čistou vodou.  

Pro vaše zdraví to udělejte ideální třikrát denně, nebo použijte 1 kávovou lžičku soli a dejte ji do 1 litru vody a popíjejte přes den.

Pokud sportujete, nebo jdete do sauny, nikdy nezapomeňte na to, vzít si sebou vodu se solí. Nepotíme čistou vodu, potíme slanou vodu.  

Keltská sůl probouzí chuťové buňky a tím zvýrazňuje chuť jídla.

Kleopatra v historii zjistila, že když dala otrokům do vody sůl, její otroci byli výkonnější. Bylo to díky tomu, že se voda dostala do buněk, nahradila tam ztrátu elektrolytu jako jsou prvky a minerály.

Pokud vám lékař tvrdí, že minerální sůl je také škodlivá, protože obsahuje sodík, nemá pravdu.

Sodík nutně potřebujeme, ale ve vyvážené formě s ostatními minerály. 

Představte si střevo, uvnitř střeva jsou malé klky a na nich jsou receptory. Na receptor přijde glukóza, kterou jsme měli na snídani, dostane se tedy do receptoru který je malým nosičem a přenese ji do krve. 

Nosič ale řekne, že vaši glukózu nepřijme, pokud nebude mít k sobě molekulu sodíku. 

Pokud je přítomen sodík, nosič přepraví glukózu do krve. Pokud je v těle nedostatek sodíku, část glukózy odejde z těla nevyužita. 

Tito lidé mají nedostatek energie protože glukóza se nedostává do krve a tím pádem ani do buněk.

Zase se chvíli vrátíme k naší buňce

Vápník - pokud je přítomný vápník, všechny ostatní minerály se na něj přichytí. Vápník se ale nedostane do buňky sám, potřebuje k tomu vitamín D. 

Vitamín D tedy zajistí, že se vápník dostane do buněk a v tu chvíli se tam dostanou i ostatní minerály .

Glukóza - glukóza je nejdůležitější palivem buňky, ale sama se tam nedostane, potřebuje k tomu inzulín.

Inzulín zvyšuje schopnost glukózy dostat se do buněk 30x. Proto když slinivka neuvolňuje inzulín, glukóza se nám dostává do moči což je diabetes melitus - glukóza v moči.

Představme si člověka který nepije vodu, protože tvrdí, že kdyby jí pil natekly by mu kotníky.  Nemá dostatečný příjem zeleniny, ani nedoplňuje hořčík, a sůl kterou používá neobsahuje žádný hořčík. 

Takže když pije, voda se nedostane do buňky. Nechodí na sluníčko, aby nedostal rakovinu kůže. Vitamín D taky nedoplňuje, takže ani vápník se nedostává do buněk, miluje sladká jídla a slinivka je přetížená, takže přestává produkovat inzulín a ten se tím pádem nemůže dostat dovnitř do buňky.  Co se stane ? 

Tělo v tu chvíli vyhlásí krizi. Přistoupí k posledním možnosti, jak dostat všechny důležité prvky do buňky. Použije sílu :-(

Tento stav který tělo vyvine se nazývá vysoký krevní tlak.

Tak si to ještě jednou shrneme - příčiny vysokého krevního tlaku. 

Jedna z příčin může být dehydratace. Stav kdy jsou uzavřeny malé kapiláry, aby jsi krevní oběh udržel potřebný objem tekutin a tím se zvýší tlak. 

Druhá příčina - žádná sůl. 

Vysoký krevní tlak může způsobit jak nedostatek soli, tak i běžná stolní sůl. Z obou příčin dochází k otoku buňky, což přispívá k vysokému krevnímu tlaku.

Další příčinou je nedostatek vitamínu D, nebo nedostatek slunce. Když není vitamín D, vápník se nedostává do buněk, tím se tam nedostanou ani žádné minerály.

Další příčina vysoký obsah cukru a sacharidů. Strava plná cukru zatěžuje slinivku která je přetížená a neuvolňuje inzulín. Opět se tělo snaží dostat inzulín do buňky a zvedá tlak.

Další příčinou je nedostatek pohybu. Když cvičíme, nebo fyzicky pracujeme, posilujeme srdce a krev se dostává do končetin. Když je srdce posíleno, nemusí pumpovat tak často a tím se snižuje tepová frekvence. 

Vodu je potřeba pít tak, aby nám nezasahovala do jídla. Ideálně ráno před snídaní vypít kolem litru vody.

Zbývající vodu pak můžeme podat vždy mezi jídly, ideálně velkou sklenici vody 30 minut před jídlem, pak není potřeba při jídle a hned po něm pít. 

Začněte pít alespoň až hodinu po jídle. Pokud máte žízeň, dejte si dva malé hlty.

Prvním z místo kde se dehydratace projeví je žaludek. Stěny žaludku jsou pokryty hlenem, který je z 99% voda. Pokud tento hlen není, žaludek bývá podrážděný, nebo se tvoří vředy. 

Ideální látka na rychlou opravu je jilm, v podobě nápoje připomíná hlen, ale dá se koupit i v tabletkách. Nebo taky Aloe vera.

Ve stěně žaludku je hydrogenuhličitan sodný. Soda bikarbona je tam proto, aby neutralizovala případnou žaludeční kyselinu, která se dostane dovnitř stěny žaludku. 

V případě dehydratace je tato stěna žaludku velmi tenká a žádná soda bikarbona tam téměř není. 

Kyselina chlorovodíková narušuje tuto tenkou žaludeční stěnu. Tím se do žaludku přesune helikobakter pilory,  který se živí poškozenou žaludeční stěnou. 

Ve chvíli kdy začnete jíst, aktivuje se kyselina chlorovodíková, která může helicobacter zredukovat. Bohužel ve chvíli, kdy vypijete sklenici vody při jídle, naředíte tuto kyselinu. Výsledkem je, že helikobakter pilory v žaludku zůstává a nekontrolovaně se množí.

Stačí přestat pít při jídle a po něm a pití přesunout na čas mezi jídly.

Lékaři na tento problém dávají léky které zastavují žaludeční kyselinu.

Co ale potom rozloží naše proteiny?

Když se posuneme dál v našem trávicím traktu, dostaneme se ke slinivce. Slinivka uvolňuje tři enzymy k závěrečnému trávení sacharidů, tuků a proteinů. 

Ve slinivce dochází k větší části trávení. V žaludku dochází pouze k trávení bílkovin, tedy proteinu . 

Pokud jsme dehydratovaní, slinivka nemá dostatek vody k produkci enzymu. Do krve slinivka uvolňuje dva hormony, glukagon a inzulín, které pomáhají vyrovnávat hladinu cukru v krvi. 

Pokud jsme tedy dehydratovaní, tyto hormony se neuvolňují tak, jak by měli a tento stav může přispívat k cukrovce.

Dehydratace přispívá ke špatnému trávení.

A co náš mozek? Mozek ke své funkci vysílání zpráv používá elektrické výboje. Pokud není voda, je hodně málo elektřiny. 

V případě nedostatku vody lidem naskakují negativní myšlenky. Většina lidí jsi vůbec není vědomá že dehydratované mozkové buňky se zmenšují a to způsobuje bolest. 

Pokud vás začíná bolet hlava, první co byste si měli uvědomit je, kolik jste dnes od rána vypili vody.

Artritida - je to velmi acidozní stav a voda nejvíce alkalizuje tělo.

Pokud začnete jinak pít, tělu bude chvíli trvat než se přepne na stav plně hydratovaného. Může to trvat i několik málo týdnů.

Kolik vody by jsme měli vlastně vypít?

Je to přibližně 1 litr na 25 kg váhy, tedy průměrná žena jako já, by měla vypít 2 1/2 litru vody denně, je potřeba připočítat za každou kávu  která odvodňuje + 3 dcl vody a taky za čaj, protože obsahuje kofein, tein a taky cukr.  Čaj tedy není látka, která je určená k hydrataci těla.

K hydrataci těla používáme čistou vodu a zeleninové šťávy. 

Takže ještě jednou si zopakujeme

Zvýšíme příjem vody na minimálně 2,5 l/den,  přidáme k vodě keltskou sůl, naše tělo se bude lépe hydratovat a budeme méně chodit na toaletu.

Přidáme vitamín D a chodíme často na slunce.

Jíme dostatek zeleniny pro doplnění draslíku. Případně můžeme přimíchat 20 % draslíku k naší soli.

Vyřadíme z jídelníčku sladkosti.

Máme hned několik druhů soli, již zmíněnou keltskou sůl s 82 minerály,  himalájská sůl která má asi 75 minerálů, neobsahuje tolik hořčíku, ale patří mezi ty dobré soli. Dále třeba makrobiotická sůl Murray river-vločková sůl.

Pokud vás tato přednáška zaujala, můžete si přečíst knihy

Dr. Natmanghelidj - Voda zdravá, léčivá, životodárná

Dr. J.DiNicolantonino - Pravda o soli